Zde si můžete přečíst něco o mém původu,je to trošku delší počteníčko, ale pro ty co mne neznají to bude skutečně zajímavé. Dále charakter a povaha, aby jste věděli co jsme vůbec za pejsky. Nakonec je oficiální standard.

Začínáme:

PŮVOD:

Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že berger de Beauce neboli ovčák z Beauce – „Boseroňan“ pochází z tohoto kraje. Kynologie však skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno nebo vlastně hned dvě z nich – protože stejného rodu jsou ta, že obdobně jako berger de Brie, nám známý briard, nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá, byla poprvé použita zřejmě v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni v jedné třídě, ale považováni za úzce příbuzné, dokonce za vzájemně odvozené. Jediné s čím je v této ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie, vývojově však jsou oba představiteli do značné míry samostatných větví ovčáckých psů: briard – asijské, odvozované nejčastěji od tibetského ovčáckého psa a vyznačující se především bohatým osrstěním obličejové části, beauceron pak další velké větve původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou, klínovitou nosní partií. Na druhou stranu však není možné předpokládat a chápat rozdílný původ tak dalece, že jednotlivá a vlastně teprve v moderní době známá plemena ovčáckých psů si zachovala svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost, prostě že se udržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo, u pracovních psů bychom je hledali už vůbec těžko.

Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona , distancovali jsme se i od větve tzv. dogovitých ovčáckých psů, odvozovaných od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín rotvajlera, psa typicky dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z dobrmana? Tento dojem, spíše kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu práce, pro niž byl po staletí využíván – hlídání stád, ale také lov vlků. Pes je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým.

Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu.

Ve Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene. Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití.. Dříve se francouzský farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti, a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie chien de la plaine, tedy „psa z roviny.“ Bylo je možné spatřit ve všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům. V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři. Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův majetek. Roku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově vznikajícímu plemenu přezdívku „červené punčošky“ (Bas-Rouge).

Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti. V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku1927 panem A. Siraudinem. Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za „bibli beaucerona“.

Během světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy.

Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.

Standart byl přijat v roce 1863.

Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkami. Jeho schopnosti mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie. Za hranicemi vlasti je málo známý, ale je to národní francouzský symbol a pýcha. Každý rok se do plemenné knihy ve Francii zapisuje 3800 nových psů, přestože cena za to je dosti vysoká. Zápis nového psa stojí 4 000 franků.

Dále tu máme:

CHARAKTER:

Beauceron je pes s důvěřivým pohledem, bez známek strachu. Jeho výraz je upřímný, nikdy nesmí být zlý ani nedůvěřivý.

Povaha beaucerona je rozvážná a hrdá. Jinak je inteligentní, energický, velmi vytrvalý a neúnavný.

Odolný vůči výkyvům počasí, schopný podávat dobré výkony za jakýchkoli podmínek. Na podněty reaguje okamžitě a je velmi ostražitý. Pes univerzálních schopností, díky nimž bývá přirovnáván k německému ovčákovi. Je častým soutěžícím psích výstav. Je to klasický pracovní pes.

A dále:

POVAHA:

Ti, kteří znají toto plemeno, tvrdí, že beauceron má laskavou duši a tajemnou schopnost vcítit se do pánových nálad a přání. Věrnost a obětavost dělá z beaucerona ideálního domácího společníka. Beauceron je neúnavný ovčák, je schopný stádo nejen udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerú a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým majitelům: beauceron je sice pes pro široký okruh zájemců, ale pro jeho až agresivní povahu si nemůže na jeho výchovu troufnout každý. A dodatek, že při správném vedení získáme výborného pracovního, věrného, vyrovnaného a oddaného psa. V této souvislosti je vsak zapotřebí upozornit na jednu důležitou zásadu – beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však skutečně, dá-li se v tomto spojení říci milé zacházení. Ovčák z Beauce má totiž jednu zvláštní vlastnost – velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho rodinu důvěru, není nad něj. Zklame-li se – jinými slovy – zkazíme-li ho, není k ničemu. Úctyhodný počet každoročně ve Francii zapisovaných štěňat však jasně dokazuje, že beauceron své příznivce má.

A shrnutí o mě:

Beauceron je pes pro všestranné použití, štěně si musíme vybírat. Je možno ho použít jako pracovního psa, hlídání objektů, lidí i svěřeného majetku má v genech, všichni jedinci však nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky. Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití. A samozřejmě je možno je využít jako ovčácké psy. Vždy záleží na výchově– jsou vitální a pohybliví, vyžadují dostatek pohybu a podnětů.

A nakonec:

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 44 / 09.11.2006 / GB                   

BEAUCERON

(BEAUCKÝ OVČÁK, „ČERVENÁ PUNČOŠKA“)

 (Berger de Beauce)

ZEMĚ PŮVODU: Francie              

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2006

POUŽITÍ: ovčácký a hlídací pes

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:              Skupina 1        ovčáčtí a pastevečtí psi

                                                           Sekce 1           ovčáci

                                                           Se zkouškou z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Beaucký pes, Beauceron nebo Červená punčoška jsou jména používaná od konce XIX. století k označování těchto starobylých planinských  francouzských ovčáků, kteří jsou všichni stejného typu, s krátkou srstí na hlavě, s hrubým krátkým osrstěním a obvykle kupírovanýma ušima. Na těle měli pálené znaky, zvláště na koncích všech čtyř končetin, což podnítilo chovatele k tomu, aby tyto psy nazývali „červená punčoška“. Srst bývala obvykle černá s pálením, ale také šedá, celá černá nebo celá pálené barvy. Tito psi byli chováni a vybíráni podle svých schopností vést a hlídat stáda ovcí.

CELKOVÝ VZHLED: beauceron je velký, pevně stavěný, robustní, mohutný, dobře stavěný a osvalený, bez znaků lymfatičnosti (hrubosti).

DŮLEŽITÉ POMĚRY: beauceron je přiměřený ve všech proporcích. Délka těla od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je maličko větší než kohoutková výška.

Hlava je dlouhá: 2/5 kohoutkové výšky. Výška a šířka hlavy jsou lehce menší než polovina její celkové délky. Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé.

POVAHA / TEMPERAMENT: přímý přístup a sebevědomí. Výraz je přirozený, nikdy plachý nebo ustrašený. Povaha beaucerona je jemná a nebojácná.

HLAVA: hlava je dobře modelovaná s harmonickými liniemi. Při pohledu z profilu leží horní linie mozkovny a čenichové partie v rovnoběžných rovinách.

MOZKOVNA:

Lebka: plochá nebo lehce klenutá od jedné strany ke druhé. Čelní rýha je jen málo znatelná, týlní hrbol je znatelný na vršku hlavy.

Stop: stop je jen lehce vyjádřený, je v polovině vzdálenosti mezi týlním hrbolkem a špičkou tlamy.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: proporčně odpovídá tlamě, dobře vyvinutá, nikdy s rozštěpem a vždy černá.

Tlama: ani úzká ani špičatá.

Pysky: pevné a vždy dobře pigmentované. Horní pysk překrývá spodní, bez jakékoliv volnosti. V koutku tvoří lehký záhyb, který musí zůstat uzavřený.

Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.

Oči: horizontálně uložené, lehce oválného tvaru. Duhovka musí být tmavě hnědá a v každém případě ne světlejší než tmavěoříšková, i když je světlé pálení (barva srsti). Pro varietu harlekýn jsou povolené březové oči (skvrnité).

Uši: vysoko nasazené. Polovztyčené nebo klopené. Neměly by přiléhat k lícím. Jsou ploché a poměrně krátké. Délka ucha je polovina délky hlavy.

KRK: osvalený, dobré délky, harmonicky přecházející v plece.

TRUP:

Hřbetní linie: hřbet je rovný. Bedra jsou krátká, široká a dobře osvalená. Záď je jen mírně spáditá.

Kohoutek: poměrně patrný.

Hrudník: obvod hrudníku je větší než kohoutková výška o více než 1/5. Hrudník je hluboký až k loktům. Je dostatečně dlouhý.

OCAS: nekupírovaný, nesený nízko, dosahuje alespoň k hleznu, není vychýlený do strany, tvoří mírný háček ve tvaru „J“. V pohybu může být ocas nesen výše, v prodloužení hřbetní linie.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: rovné při pohledu ze strany i z profilu.

Plece: spadající, středně dlouhé.

Předloktí: osvalené.

Přední tlapky: velké, kulaté, kompaktní. Drápky jsou vždy černé. Polštářky jsou tvrdé, ale přesto pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY: rovné při pohledu z profilu i zezadu.

Stehno: široké a osvalené.

Hlezenní kloub: výrazný, ne příliš nízko uložený, špička je zhruba ve ¼ kohoutkové výšky, vytváří otevřený úhel.

Záprstí: vertikální, postavené maličko více vzadu než hrbolek kosti sedací.

Zadní tlapky: velké, kulaté, kompaktní.

Paspárky: ovčáci mají obecně tendenci k zachování dvojitých paspárků. Paspárky tvoří dobře oddělené prsty s drápky, uložené poměrně blízko k tlapce.

POHYB: pružný a volný. Končetiny se pohybují v linii. Beauceron má prostorný klus s dobrým předkrokem.

OSRSTĚNÍ:

SRST: hladká na hlavě, silná, hustá, pevná a přiléhající k tělu, 3 až 4 cm dlouhá. Na stehnech a spodní straně ocasu jsou nevýrazné, ale nezbytné praporce. Podsada je krátká, jemná, hustá a prachová, nejlépe v barvě myší šedi, velmi přiléhavá a neprosvítá přes krycí srst.

BARVA:

a) černá s pálením (černá s pálenými znaky): „červená punčoška“. Černá barva je velmi sytá, pálení je barvy veverky. Pálené znaky jsou rozmístěny následovně:

-         skrvny nad očima.

-         na stranách tlamy, postupně se ztrácející k lícím, nikdy nedosahující až pod ucho.

-         na hrudníku, nejlépe dvě skvrny.

-         pod krkem

-         pod ocasem.

-         na končetinách, postupně se ztrácející směrem vzhůru, v žádném případě nepokrývá více než 1/3 končetiny, poněkud výše sahá na vnitřní straně končetiny.

b) harlekýn (modře skvrnitý s pálenými znaky): šedá, černá s pálením, podíl černé a šedé je stejný, skvrny jsou dobře rozmístěné, někdy převládá černá. Pálené znaky jsou stejné jako pro barvu černou s pálením.

Malá bílá skvrna na hrudníku se toleruje.

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:       psi: od 65 do 70 cm.

feny: od 61 do 68 cm.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

-         agresivita nebo bázlivost.

-         výška vybočující z hranic stanovených standardem.

-         příliš lehká kostra.

-         příliš světlé oko, březové oko (kromě harlekýnů).

-         rozštěp nosní houby, jiná barva než černá, nepigmentované skvrny.

-         předkus nebo podkus se ztrátou kontaktu, chybějící 3 a více zubů (1. premoláry (třenové zuby) se nezapočítávají).

-         uši přirozeně nesené zcela vztyčené a pevné.

-         zadní tlapky vytočené ven (kravský postoj).

-         jednoduché paspárky nebo chybějící paspárky na pánevních končetinách.

-         ocas krácený nebo nesený nad hřbetem.

-         srst: barva a textura jiná než uvedeno ve standardu. Úplná absence pálených znaků. Střapatá srst. Dobře ohraničená, dobře viditelná bílá skvrna na hrudníku. Pro varietu harlekýn: příliš mnoho šedé barvy, černá barva na jedné straně a šedá na druhé (nerovnoměrné rozložení barev), hlava zcela šedá (bez černé barvy).

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

pro zvětšení klikni

Myslím, že jsem vás asi zahltil informacemi, ale doufám, že jsem vám alespoň trošičku přiblížil něco málo o mém plemeni. A pokud jsem se vám zalíbil můžete ještě shlédnout dokument o mé rase  zde.

ZPĚT NA ÚVOD