Ahojky, jmenuji se Bruno Awake a jsem francouzský ovčácký pes plemene Beauceron – s průkazem původu, zařazení dle skupiny F.C.I.: skupina 1 – ovčáčtí a pastevečtí psi. Narodil jsem se 23.8.2004 v Mariánských Lázní u chovatelky Lenky Králíčkové – nyní již vdané paní Doležalové. Moje panička se jednoho dne přijela pouze podívat na mě a na mé ostatní sourozence – to jsme byli ještě hodně malincí, bylo nás celkem 8. A ani jsme netušili, že nás někdo obdivuje. Když moje panička přijela po druhé již neodjela sama, ale vezla si mne s sebou, moc se mi líbila a byl jsem rád, že jedu právě s ní. Cestovali jsme do Ústí nad Labem, kde nyní žijeme.

Moje rodiče Alisa a Roger		Já u stěny uprostřed

Jako štěňátko jsem byl hrozně hodný, celkem nic jsem nerozkousal, ale něco přeci mě zaujalo a to kabely od různé elektroniky, to bylo moje. Panička, ale byla chytřejší než já a všechny kabely mi poschovávala, tak sem si našel jinou zálibu. Tentokrát to byly boty mého minulého páníčka, kterého jsem neměl vůbec rád. Nyní si má panička našla jiného páníka a s tím vycházím již lépe, ale panička je moje panička.

Když mi byli asi 4měsíce, rozhodli  jsme se s paničkou omrknout blízký  cvičák, prý abych se něco naučil. Cvičení mě bavilo a paničku taky, tak jsme se přihlásili a začali chodit pravidelně. No někdy taky ne, ale hodně jsme spolu cvičili u nás venku na louce. Docela nám cvičení šlo, tak jsme se přihlásili  na zkoušky – konkrétně na zkoušku ZOP (zkouška základní ovladatelnosti psa), to mi bylo 21měsíců. V ten den zrovna pršelo, ale mně to nevadilo i když jsme byli já i moje panička dost nervózní. Posuzoval nás pan rozhodčí Václav Famfulík. Snažili jsme se předvést co nejlepší výkon, ale přeci jen pár chybiček jsme udělali, ale jen malých. Nakonec jsme zkoušku splnili úspěšně se známkou Velmi dobrý a s počtem bodů 86 z možných 100bodů. Panička byla hrozně ráda a za odměnu mi koupila velkou kost. To jsem si pošmáknul.

pro zvětšení klikni na obrázek :)

Jak plynul čas, tak se naše rodinka rozrostla, místo tří už jsme čtyři. Paničce se narodil syn jménem Vojtíšek. Na cvičení již nebylo tolik času, ale mně to nevadilo, protože je panička s námi celý den doma a s malým Vojtíškem si vyhrajeme až až. Nejvíce se mi líbí jeho hračky a jemu se zase líbí moje, tak si je navzájem půjčujeme. Když panička nekouká, tak děláme spolu samý lumpárny, ale jak se podívá, děláme jakoby nic - no my jsme přeci hodní a perfektně si rozumíme. Nyní Vojtíšek už trochu povyrostl, tak jsme se opět dali s paničkou na cvičení a docházíme na cvičák do Duchova. Lidé i psíci jsou tu příjemní, tak se nám tu móc líbí. Trochu nám trvalo, než jsme se do toho, jak se říká, zase dostali, ale už je to lepší.

Nyní (květen 2009) se trochu změnila situace a to tak, že jsme již jenom tři - já, Vojtíšek a moje panička Veru. Veru si s páníčkem nerozuměla a tak se rozešli a teď jsem já hlavní pán domu a chráním svoji rodinku :-) Snad to bude již vše fajn.

To by bylo asi ve zkratce něco málo o mně a mé rodince.

ZPĚT NA ÚVOD